Camino de Santiago je odsud stovky kilometrů vzdálené. Nacházíte se uprostřed Andaluzie, kam jste dojeli autobusem. Sbalujete batoh a vydáváte se na cestu. Uvítá vás Ronda?
Supi vám krouží nad hlavou
Španělský venkov. Pueblos blancos. Malebné vesničky, kde jsou všechny fasády domů natřené bílou barvou. Vše je krásné, ale také rurální. Centrum vesnice tvoří studna s pitnou vodou. Kolem ní se u příležitosti konce siesty líně procházejí místní penzisté a ptají se vás, odkud jste a kam jdete. Když jim vysvětlíte, že se během studia na vysoké škole vydáváte napříč Španělskem, vrtí hlavou. Takovou dálku si jen stěží umí představit.
A tak jdete do další vesnice. Nelze si nevšimnout, jak vám během chůze nad hlavou létají supi a poohlížejí se po něčem dobrém k snědku. Jen doufáte, že do jejich jídelníčku osobně ničím nepřispějete. Posvačíte a všímáte si, jak jsou ostré traviny poseté malými žlutými šneky. Okolo vás se volně pasou koně.
Hurá do Rondy
Pomalu přicházíte z další vesničky a už z dálky na vás svítí pověstný most, který rozděluje Rondu. Na náměstí si dáte pauzu, abyste vyslechli místního umělce, jak dává své flamenco rytmy. Kde jinde by lépe vynikly? Sedíte kousek od býčí arény a nemůžete se vynadívat krásně oděných žen i mužů, všech již v postarším věku. I oni nerozumějí tomu, proč by někdo šel takovou dálku. Rozděláte si stan přímo pod skalou a máte ten nejkrásnější večerní výhled na Rondu. Společnost vám dělají jen divoce se pasoucí koně. A opět šneci, kteří přišli za vámi.
Dostanete se na studentskou party, kde se těšíte, až si s lidmi povykládáte o cestování. A místní Andalusané vám hrdě oznámí, že byli nejdále v Cádizu. Vůbec nechápou, jak se někdo v tom horku může plahočit krajinou. A ještě u toho spát mimo hotel. Jste na jihu, stovky kilometrů od Svatojakubské cesty. Camino de Santiago zde žádný věhlas nemá.